O kytičce Gerberce

15.02.2021

Tak jsem se rozhodla podělit se s Vámi u o můj zážitek z Kauflandu.

Můj Honza mi řekl, že se rozčiluji neadekvátně - přesně, tak to řekl.

Asi má pravdu, ale tohle je silnější než já.

Asi jsem praštěná a jak říkala moje životní kamarádka paní Zuzana: "Jsi praštěná pavlačí" o))

Předesílám, že nerada do obchodáků chodím a celkově mi to nedělá dobře. A jak se zvyšuje moje citlivost, tak je to čím dál horší.

Těžce nesu rostliny , které jsou živé a přitom v roli zboží. No dobře, je to tak.

Ale je tak těžké je občas zalít. Já nepochybuji, že lidé , kteří tam pracují , to nemají lehké,

Ale jaksi mohu v klidu vykládat s kolegyní vedle regálu, kde uplně řvou rostliny žízní.

Dřív jsem říkávala paním prodavačkám, jestli by je nemohly zalít. Nemohly, řeknou prý uklízečce a tak.

No, nakonec jsem si x krát koupila balenou vodu a vsechno suché jim zalila. Koukaly na mne jako na blázna, ale zřejmě můj výraz nikdy nikomu nedovolil něco namítat o).

A nakonec, vodu jsem si zaplatila tak co o). Honza se za mne ze začátku styděl, kamarádka mi říkala, že to nemá cenu, že je stejně nechají chcípnout, tak at to mají za sebou, ale nakonec si zvykli o).

A včera jsem zase musela do této instituce Kaufland a bylo tam zase spoustu chudáků kytek v různém stavu. Když jsem si brala z regálu olej vsimla jsem si na stojanu bokem s plasty na vyhození jedné šíleně zvadlé gerberky, která byla uplně neštastná.

Nevydržela jsem to a vzala jsem ji a šla ji namočit do kbelíčku k růzím, kde bylo místo.

Honza nějak omluvně říkal prodavačce, že jim to tady zaleju o).

Paní prodavačka ochotné řekla : "Tu si neberte, tak je na odpis, je taková ošklivá, vezměte si tady ty, co jsou pěkné." A já na to, vždyt by ji stačilo zalít. A ona: " Mně je to jedno, je na odpis, ale když jí chcete, tak si jí vezměte a u kasy si jí zaplatíte."

A já: To , rozhodně, protože ji tady nenechám. A musela jsem odejít, ještě , že jsem měla roušku,

Vzal mne vztek a  pod roušku jsem nadávala do necitlivých tvorů.

Tu paní VŮBEC nenapadlo, že tak rostlina je živá bytost, že trpí a bojí se a že je to uplně zbytečné, stačilo by jenom trochu méne lhostejnosti. Trochu víc vnímat živé okolí a trochu cítit...

Gerberku mám doma a hezky jsem na ní promluvila a dala jí napít a postavila mezi ostatní rostlinky, co mám na stole. Cítila jsem její vděčnost. Během pár hodin se dala dohromady a napnula všechny lístečky, i ty ,o kterých jsem byla přesvědčená, že už to nezvládnou.

Dnes večer ještě otevřela další kvítek. Ta rostlinka na odpis mi dělá hodně radosti a je , doufám, stastná.

Neztrácím naději, že se to změní, že se lidi zase propojí s přírodou a dalšími živými bytostmi , a tím budou i 

k sobě laskavější a pozornější.